LT vz. 35 - PzKpfw 35(t)

1. listopadu 2008 v 11:40 | kamik |  tanky

Poté co čs. armáda zakoupila 70 tančíků vz. 33 a 50 lehkých tanků LT vz. 34 od ČKD, vyzvala na konci roku 1934 firmy ČKD a Škoda k představení nových prototypů, které by umožnily naplnit plánovanou koncepci vyzbrojení armády tanky.

V únoru 1934 zkonstruovala firma Škoda prototyp lehkého tanku SU (8 tun, tříčlenná posádka, pancíř 8-15 mm, kanón ráže 47 mm a 2 těžké kulomety vz. 24) a představila ho komisi československé armády. Bylo rozhodnuto, že tento prototyp nebude sériově vyráběn. Škoda ho použila jako základ pro novou verzi pod názvem Š-II-a (Š - Škoda, II - lehký tank, a - jezdecký tank), kterou představila v polovině roku 1934. Konkurenční projekt nabídla firma ČKD, tank P-II-a (vylepšený LT vz. 34). Po armádních zkouškách byla 30. října 1935 podepsána objednávka na 160 kusů tanku firmy Škoda, s armádním označením LT vz. 35.
Vzhledem ke stížnostem firmy ČKD na průběh soutěže, ministerstvo obrany, aby zahladilo spor, rozhodlo, že tank budou vyrábět obě firmy společně. Nejprve bylo 30. října objednáno 160 kusů, dalších 35 bylo objednáno 12. května 1936 a posledních 103 v červnu 1936. Poslední objednávka byla ale definitivně potvrzena až v listopadu 1937, protože během zkoušek prvních sériových kusů se projevily mnohé závady a nedostatky, které musel výrobce odstranit až tank začal splňovat všechny požadované parametry. Ministerstvo obrany si bylo některých problémů vědomo a do budoucna počítalo se standardním typem LT VZ 38, konstrukční práce na něm se ale stále prodlužovaly.
Každá z firem - ČKD a Škoda - vyrobila polovinu z celkem 298 tanků pro čs. armádu. Tanky byly armádě předávány od konce roku 1936 do dubna 1938 a přiděleny následovně:
  • 1. pluk útočné vozby - 197 tanků
  • 2. pluk útočné vozby - 49 tanků
  • 3. pluk útočné vozby - 52 tanků


Tanky LT vz. 35 během manévrů čs. armády
Pokrokové bylo u tanku LT vz. 35 použití pneumatického řazení a pneumatického posilovače řízení, což snižovalo únavu řidiče při delších přesunech. Byla to pokročilá konstrukce, ale tank byl po mechanické stránce velmi složitý, což komplikovalo opravy.
Výzbroj tanku tvořil kanón Škoda A3 ráže 37 mm a dva těžké kulomety ZB vz. 35 ráže 7,92 mm (jeden spřažen s kanónem a druhý v čelním pancíři). V roce 1938 byly kulomety postupně nahrazovány za vz. 37. Kanón měl být schopen na 500 metrů při kolmém dopadu prorazit až 45 mm silný pancíř (při 30° úhlu dopadu 15 mm).
V září 1938 tak měla čs. armáda ve výbroji celkem 298 tanků LT vz. 38, na našem území se jich ale nacházelo jen 297 - jeden tank byl spolu s továrním prototypem Škody od srpna 1938 na předvádění v Kubince u Moskvy, na naše území se vrátily v březnu 1939. Dalších deset exportních tanků tohoto typu určených pro Rumunsko bylo během mobilizace zabaveno ve Škodě. Čs. armáda během mobilizace v září 1938 plánovala objednání dalších 105 tanků LT vz. 35, tato objednávka byla začátkem října 1938 zrušena.

S tankem LT vz. 35 získala Škoda největší předválečný exportní úspěch - 126 těchto tanků pod označením Škoda R-2 si objednala již v roce 1936 rumunská armáda, vyrobeny byly mezi 1. zářím 1938 až 22. únorem 1939.


Tanky LT vz. 35 připraveny v březnu 1939 na převzetí německou armádou. Tank ev. č. 13909 byl armádě předán v březnu 1938 a přidělen k 1. pluku ÚV. V roce 1941 byl zničen.

Po okupaci

298 tanků LT vz. 35 z výzbroje čs. armády bylo po 15. březnu 1939 rozděleno následovně:
  • 244 tanků převzala do výzbroje německá armáda pod názvem Leichte Tank Muster 35 (L.T.M. 35) a od roku 1940 pod názvem Panzerkampfwagen 35 (t) (PzKpfw 35(t) - t jako tschechisch)
  • 52 tanků si ponechala ve výzbroji slovenská armáda (z výzbroje 3. pluku ÚV v Turčianském sv. Martině)
  • 2 tanky ukořistili Maďaři během bojů na východním Slovensku v březnu 1939


Tanky LT vz. 35 čekají 26. března 1939 na předání německé armádě. V popředí stojící tank ev. číslo 13917 byl vyroben v roce 1937, přidělen k 1. pluku útočné vozby. Němci byl v roce 1942 přestavěn na dělostřelecký tahač (Mörserzugmittel 35(t)). V roce 1940 Němci 26 tanků PzKpfw 35 (t), které prošly generální opravou ve Škodě, prodali Bulharsku. Dalších 10, tentokrát již nových tanků již pod označením T-11, Bulhaři od Škody obdrželi v lednu 1941. Tyto tanky byly původně určeny pro export do Afghánistanu, který ale Němci nepovolili. Tanky T-11 (nové označení Š-II-a od roku 1939) se od původní verze LT vz. 35 lišily novým typem kanónu Škoda A8. Novou bulharskou objednávku 45 tanků T-11 v roce 1941 Němci zablokovali a dodali Bulharům místo nich ukořistěné francouzské tanky Renault R-35. Dalších 26 tanků PzKpfw 35(t) po celkové opravě ze své výzbroje dodali Němci v roce 1942 rumunské armádě.

Maďary konstrukce dvou v březnu 1939 ukořistěných tanků LT vz. 35 zaujala natolik, že požádali Škodu o jejich opravu (používali je pak pro výcvik) a zakoupili licenci na výrobu středního tanku Škoda T-21, který se stal základem pro maďarské tanky Turán.
Za války vznikly ve Škodě některé další prototypy vycházející z původního Š-II-a, např. T-12D s dieselovým motorem, T-13 se silnějším pancéřováním, T-13M s hydraulickým systémem řízení. V roce 1941 probíhaly přípravy na Trop verzi se zlepšenou ventilací a chlazením motoru.

Modifikace tanku PzKpfw 35(t)

Němci několik svých PzKpfw 35(t) modifikovali na velitelské vozy PzBfWg 35 (t) (Panzerbefehlswagen) s radiostanicí FuG 8 vedle standardní radiostanice FuG 2 nebo FuG 5 a gyrokompasem. Pro umístění radiostanice byl demontován přední spodní kulomet. Na krytu motoru byla umístěna anténa. Takto přestavěno bylo asi 20 tanků PzKpfw 35 (t).
49 tanků PzKpfw 35(t) bylo po vyřazení z první linie v letech 1942-1943 přestavěno na dělostřelecké tahače Mörserzugmittel 35 (t). Na dva tyto tahače byly pokusně namontovány protitankové kanóny Škoda A5 ráže 47 mm (něm. 4,7 cm PaK 36 (t) L/43). Zbylé věže byly použity do různých stálých opevnění - např. zde v Norsku
Ze 126 tanků Škoda R-2 dodaných před válkou Rumuni 20 v roce 1944 přestavěli na stíhače tanků TACAM. TACAM byl vyzbrojen ukořistěnými sovětskými děly ZIS-3 a F-22 ráže 76,2 mm, která byla instalována do nástavby na podvozku tanku R-2.

Bojové nasazení

Tanky LT vz. 35 ukořistěné Němci po 15. březnu 1939 byly zařazeny do 11. tankového pluku (Panzer Regiment 11) v Paderbornu a do 65. Panzer Abteilung v Sennelageru. Oba spadaly pod 1. lehkou divizi (1. Leichte Division).
1. lehká divize se v září 1939 účastnila bojů v Polsku se 106 tanky PzKpfw 35(t) a 8 velitelskými PzBfWg 35(t). Nenávratně zničen byl při polském tažení pouze jeden tank, dalších 10 poškozených bylo opraveno. V říjnu 1939 byla divize přejmenována na 6. tankovou divizi (6. Panzerdivision). V květnu 1940 6. tanková divize útočila na Francii v rámci Reinhardtova XLI. tankového sboru (XLI. tankový sbor se skládal ještě z 8. tankové divize vyzbrojené českýmiPzKpFw38-(T) , Másu překročila u Monthermé 14. května a po překonání francouzské obrany postupovala ke kanálu La Manche, kde se podílela na obklíčení spojeneckých vojsk u Dunkerque. Francouzského tažení se zúčastnilo v rámci 6. tankové divize celkem 118 tanků PzKpfw 35 (t) a 14 velitelských PzBfWg 35(t). Poškozeno bylo během tažení 45 tanků 6. tankové divize, z toho 11 nenávratně.

Znak 6. tankové divize 1940


Znak 6. tankové divize 1941-1945

Znak 6. tankové divize 1941 (Barbarossa)
Při útoku na SSSR, kterého se zúčastnilo 155 tanků PzKpfw 35 (t) a 5 velitelských PzBfWg(t), bojovala 6. tanková divize jako součást skupiny armád Nord v pobaltských státech a u Leningradu. V listopadu 1941 byla přemístěna na moskevský směr a účastnila se bojů v oblasti Klinu a Kalininu. Do té doby divize neopravitelně ztratila pouze 7 tanků PzKpfw 35(t).
Tanky PzKpfw 35 (t) tvořily páteř výzbroje 6. tankové divize až do začátku roku 1942, kdy byly staženy a vyřazeny z frontové výzbroje. Kromě 6. tankové divize, což byla jediná větší jednotka, která používala PzKpfw 35 (t), bylo v roce 1940 krátce několik kusů i u 3. motorizované divize SS Totenkopf.
Velitelé 1. lehké/6. tankové divize v tomto období:
  • Generalmajor Friedrich Wilhelm von Loeper - 24. listopadu 1938 - 25. října 1939 (1. lehká divize)
  • General der Panzertruppen Werner Kempf - 18. října 1939 - 6. ledna 1941 (6. tanková divize)
  • Generalleutnant Franz Landgraf - 6. ledna 1941 - červen 1941
  • General der Panzertruppen Wilhelm Ritter von Thoma - červen 1941 - 15. září 1941
  • Generalleutnant Franz Landgraf - 15. září 1941 - 1. dubna 1942
  • Generaloberst Erhard Raus - 1. dubna 1942 - 7. února 1943
PzKpfw 35 (t) byl i po vyřazení z bojové činnosti používán, např. jako dělostřelecký tahač a u policejních a záložních jednotek.
Tanky LT vz. 35 byly také součástí výzbroje armád Rumunska, Bulharska a Slovenska. V rumunské armádě byl tanky Škoda R-2 vyzbrojen 1. tankový pluk z 1. tankové divize (2. tankový pluk této divize byl vyzbrojen francouzskými tankyRenault R-35). Tato divize spadala pod 3. rumunskou armádu (2. pluk byl ale podřízen III. sboru 4. armády), která byla během tažení proti SSSR součástí skupiny armád Süd. V průběhu letního tažení 1941 na Ukrajině Rumuni do 20. srpna 1941 z různých příčin přišli o 94 tanků R-2, 20 jich zůstalo bojeschopných. Z 94 vyřazených bylo 25 poškozeno neopravitelně, ty byly rozebrány na náhradní díly. Zbylé se podařilo opravit. Za zničené tanky poskytli Němci v červenci 1942 Rumunům 26 vlastních PzKpfw 35(t).
S tanky R-2 se rumunská armáda účastnila i ofenzívy na jižním křídle fronty v roce 1942. K 29. srpnu 1942 měla 1. tanková divize 109 tanků R-2 a posílena byla i o 11 PzKpfw IV a 11 PzKPfw III. Během těžkých bojů po sovětské ofenzívě u Stalingradu byla rumunská 1. tanková divize v podstatě rozdrcena, ke konci listopadu 1942 jí z původních tanků zbývalo jen 11 Pz III a Pz IV a 19 R-2. Ztratila i většinu svého dělostřelectva. K 2. prosinci 1942 měla 1. tanková divize už pouze 3 bojeschopné tanky. Na začátku roku 1943 byla stažena zpět do Rumunska, nenávratné ztráty techniky činily 81 tanků R-2, 10 Pz III a 10 Pz IV. Asi 40 tanků R-2, které Rumunsku v roce 1943 zbývaly, bylo přeřazeno do zálohy a 20 z nich v roce 1944 přestavěno na stíhače tanků TACAM.
Slovenské armádě zůstala po březnu 1939 obrněná technika 3. pluku útočné vozby, který disponoval také 52 tanky LT vz. 35. Poprvé se několik tanků LT-35 účastnilo vojenské akce během pohraničních bojů s Maďarskem 23.-26. března 1939. Několik tanků LT-35 slovenská armáda nasadila i během krátké války s Polskem v září 1939, do boje ale tanky nezasáhly.
Pro útok na Sovětský svaz byla v červnu 1941 sestavena Rychlá skupina pod velením plk. Pilfouska. Její součástí byl i prapor útočné vozby s 30 tanky LT-35, 10 tanky LT-38 a 7 tanky LT-40. Rychlá skupina překročila sovětské hranice 25. června 1941. 8. července 1941 byla z Rychlé skupiny vytvořena Rychlá brigáda, která měla k 21. červenci 1941 27 tanků LT-35, 9 LT-38 a 7 LT-40. Následujícího dne se Rychlá brigáda účastnila těžkých bojů o Lipovec, při kterých nenávratně ztratila tři tanky LT-35, jeden LT-38 a jeden LT-40. Dalších pět LT-35 bylo během bojů o Lipovec těžce poškozeno. Prapor útočné vozby byl poté stažen na Slovensko a zbytek Rychlé brigády přičleněn k německé 295. pěší divizi. Slovenské tanky LT-35 se na východní frontu již nevrátily.
Po stažení tanků z východní fronty zůstávalo k 1. lednu 1942 pluku útočné vozby pouze 7 bojeschopných tanků LT-35, 3 byly zcela ztraceny, ostatní byly opravitelné. K 23. květnu 1944 bylo ve stavu pluku útočné vozby 46 tanků LT-35. V boji byly tanky LT-35 znovu použity povstalci během Slovenského národního povstání.
Bulharská armáda své tanky Škoda T-11 použila až na přelomu let 1944-1945 proti Německu.

Statistiky

Celková výroba tanku LT vz. 35 a jeho modifikací:
  • 2 prototypy Škoda (Š-II-a a R-2)
  • 298 tanků LT vz. 35 pro čs. armádu v letech 1936-1938
  • 126 tanků Škoda R-2 pro rumunskou armádu v letech 1938-1939
  • 10 tanků T-11 pro bulharskou armádu v roce 1941
  • 20 přebudováno na velitelské PzBfWg 35(t) v letech 1939-1940
  • 2 nově sestaveny z 11 vyřazených v červnu 1942
  • 49 přestavěno na dělostřelecké tahače v letech 1942-1943
  • 20 přestavěno v Rumunsku na stíhače tanků TACAM v roce 1944
LT vz. 35 ve službách různých armád:
  • čs. armáda - 298 nových tanků
  • slovenská armáda - 52 tanků z výzbroje čs. armády
  • německá armáda - 244 tanků z výzbroje čs. armády, 49 přestavěno na dělostřelecké tahače, 20 na velitelské vozy, 26 prodáno Rumunsku, 26 prodáno Bulharsku
  • rumunská armáda - 126 nových tanků v roce 1938-1939, dalších 26 použitých od Němců v roce 1942, 20 přestavěno na stíhače tanků v roce 1944
  • bulharská armáda - 10 nových tanků v roce 1941, dalších 26 použitých od Němců v roce 1940
  • maďarská armáda - 2 ukořistěny v roce 1939
Označení LT vz. 35 a jeho modifikací:
  • čs. armáda - Lehký tank vz. 35 (LT vz. 35)
  • slovenská armáda - Ľahký tank LT-35
  • německá armáda - nejprve LTM.35 (Leichte Tank Muster 35), od ledna 1940 Panzerkampfwagen 35(t) (PzKpfw 35(t))
  • rumunská armáda - Škoda R-2
  • bulharská armáda - Lek tank Škoda, T-11

LT vz. 35 v muzeích

Na území České republiky se bohužel žádný tank LT vz. 35 nedochoval. Nejblíže má být k vidění na Slovensku ve Zvolenu, ale jen jako součást obrněného vlaku ze SNP. Další tanky tohoto typu je možné vidět vystaveny v Bukurešti (Rumunsko), Sofii (Bulharsko), Bělehradě (Srbsko), Kubince (Rusko) a v Aberdeen Proving Grounds v USA. Tank v Aberdeenu byl nedávno kompletně restaurován a připravuje se i jeho navrácení do původní československé kamufláže.

PzKpfw 35(t) koncem minulého století v Aberdeenu, Maryland, USA (zaslal D. Neumann)

Technická data

Technická data LT vz. 35
Posádka3 muži, v německé armádě 4 muži
Hmotnost10 500 kg
Rozměrydélka 4900 mm, šířka 2055 mm, výška 2370 mm
Pancéřováníčelní 25 mm, boční 12-16 mm, horní 8 mm
Pohonmotor Škoda T-11/0, vodou chlazený čtyřválec
Výkon motoru88,2 kW při 1800 ot/min
Max. rychlost34 km/h na silnici
Dojezd160 km po silnici, 120 km v terénu
Překonávání překážekstěny 80 cm, brody 90 cm, příkopy 200 cm
Výzbrojkanón ráže 37 mm Škoda A3 s drážkovanou hlavní L/40
(německé značení 3,7cm KwK 34 (t) L/40)
se zásobou 78 nábojů (v něm. armádě 72),
dva kulomety ZB vz. 35 nebo vz. 37 ráže 7,92 mm
(německé značení MG 35 (t) nebo MG 37(t))
s 2700 náboji (v něm. armádě 1800)

Prameny a literatura:

  • V. Francev - Ch. K. Kliment, Československá obrněná vozidla 1918-1948, Praha 1999
  • V. Francev - Ch. K. Kliment, Škoda LT vz. 35, Praha 1995
  • O. Holub, Československé tanky a tankisté, Praha 1980
  • J. Ledwoch, Německé tanky 1933-1945, Warszawa 1994
  • Ch. K. Kliment - B. Nakládal, Slovenská armáda 1939-1945, Praha 2003
 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.